13.12.2018 0 1447(5) 0 |
Vždy v adventním čase jsme chodívali s taťkou do lesů kolem přehrady. Nosili jsme do lesa něco na zub malým i velkým obyvatelům lesa, aby neměli hlad v mrazu a zimě. Většinou jsme nosili pro ptáčky zrní, košík plný kaštanů jsme vysypávaly u krmelců a já mívala v košíčku od maminky okoralý chléb. Taťka měl i trochu slámy a sena.
V lese jsme vyhledávali místečka, kde nemohl vítr dělat závěje a nemohl tak zvířátkům zavát to, co jim přinesla dětská láska. Hřála nás ta radost z dobrého díla a skutku, ke kterému nás naši rodiče vedli.
Když jsme nadělili zvířátkům, byli jsme plni nadšení a vraceli se domů. A to nám táta vždy vyprávěl vánoční pohádku. Bylo hodně sněhu a táta vždy říkal: „Teď sníh přikryje všechny děti bílou peřinou a budete v jiném kraji.“ Zavřeli jsme oči a poslouchali, po sněhu nebylo nikde stopy, místo stromečků byly všude palmy. Vysoko na nebíčku zářily hvězdičky a byla čarovná noc. Ta čarovná noc byla nad neznámým městem, pod jehož hradbami někde dole byl chlév a v něm leželo děťátko. Nejchudší děťátko z celého světa se narodilo se zlatým srdéčkem v těle. U jesliček zpívali andělíčkové a stála tam jeho maminka. Narodil se Ježíšek!
Přišel, aby přinášel lásku a dobro lidem. Pak jsme otevřeli očka a šli jsme tmou, dívali se na hvězdičky a taťka nám vždy sliboval, že uvidíme tu největší hvězdu betlémskou. A my ji uviděli. Byla to ta nejkrásnější pohádka všech dob.
V lese jsme vyhledávali místečka, kde nemohl vítr dělat závěje a nemohl tak zvířátkům zavát to, co jim přinesla dětská láska. Hřála nás ta radost z dobrého díla a skutku, ke kterému nás naši rodiče vedli.
Když jsme nadělili zvířátkům, byli jsme plni nadšení a vraceli se domů. A to nám táta vždy vyprávěl vánoční pohádku. Bylo hodně sněhu a táta vždy říkal: „Teď sníh přikryje všechny děti bílou peřinou a budete v jiném kraji.“ Zavřeli jsme oči a poslouchali, po sněhu nebylo nikde stopy, místo stromečků byly všude palmy. Vysoko na nebíčku zářily hvězdičky a byla čarovná noc. Ta čarovná noc byla nad neznámým městem, pod jehož hradbami někde dole byl chlév a v něm leželo děťátko. Nejchudší děťátko z celého světa se narodilo se zlatým srdéčkem v těle. U jesliček zpívali andělíčkové a stála tam jeho maminka. Narodil se Ježíšek!
Přišel, aby přinášel lásku a dobro lidem. Pak jsme otevřeli očka a šli jsme tmou, dívali se na hvězdičky a taťka nám vždy sliboval, že uvidíme tu největší hvězdu betlémskou. A my ji uviděli. Byla to ta nejkrásnější pohádka všech dob.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vánoční pohádka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vůně medu, vanilky, hřebíčku a skořice
Předchozí dílo autora : Zimní radovánky
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [13], slecnaJulie [13], jedenjenda23 [12], kočičák [11], Danny [11], bludička [10], maxmilian.horak [10], elementarnicas [7], Nana [6], ViLyam [4]» řekli o sobě
casa.de.locos řekla o Yana :dívá se zhluboka a do hloubky