Oujé !

Heidegger.

Pěkný, příjemně překvapila.

Chopte se mě pochopové... pěkný :)

zapadlé zítřky, jichž zoufalství nelze si představit, ba ani snést.
Kdyby tam bylo jejichž tak je to fakt pěkná věta... zbytek je pro mě spíš předimenzovaná próza.

Zaujala.

Tleskám, pro tohle má smysl sem chodit. Poslední verš s archaickým "nenechá nám" mě zvláštním způsobem fascinuje, i když tenhle jazyk jinak vůbec není můj šálek, zvláštní.

Pán moc potěšit.

Opravdu jsi to napsal ty? Nevěřím

Zaujala!

Líbí se mi, hlavně trojka.

gajda: Tím vysvětlením jsi mi pomohl to chápat a vnímat ještě víc, líbí se mi to. Znám ten pocit vypořádávání se s obrazem před očima.

andrew_maxwell: Vlastně i o marnosti snažení se. Ono první se mi v mysli zjevil tenhle obraz, tak jsem ho zpracoval. Jak když se ti zdá sen a ten teprve analyzuješ, abys poznal, co ti tím chce podvědomí říct. Já tuto básničku beru jako marnou snahu o záchranu dětství. Sleduju malé holčičky, jak se lopotí na průlozkách v touze hrát si do konce života, ale čas teče a čas je choroba na kterou zemře každé dětství.

Tak nějak.

Takže je to o marnosti snažení se?

Na mě až moc drastické scenérie, o to lepší pak závěr.

Psavec: Ahoj, díky za komentář. Už to vypadalo, že tahle básnička zapadne.

Tohle je síla.

Líbí...

Asi Titanic :)

Dobrá, měl jsem chaloupku v Krkonoších.